Brněnská přehrada a okolí
průvodce kouzelnými místy

Brněnský plenér 2004 -- 13. - 30. 9. 2004

(Brno Open Air 2004 -- Sculpture Symposium -- 13th - 30th September)

Sochařské sympozium Brněnský plenér se uskutečnilo již popáté v historii. První ročník se konal v roce 1983, kdy vznikla například velmi známá socha Sirky od Romana Wenzela, která neoficiálně pojmenovala i místní pláž. Od roku 1998 se akce díky přičinění bystrckých radních (především místostarostky Elišky Kovářové) koná již pravidelně v dvouletých cyklech. Zázemí sochařům opět poskytl Dopravní podnik města Brna v areálu lodní dopravy. Svá díla zde letos tvořili 4 sochaři: Boris Kjulleněn, Zdeněk Macháček ml., Miloš Vlček a Alex Stalenberg, posledně jmenovaný přijel z daleké Francie, a tak účast mohla být označena jako mezinárodní.

Mezi sochaři a doprovodnými osobami vznikla až nebývale přátelská atmosféra a pozitivní náladu přenášeli i na kolem procházející návštěvníky. Patrik Vlček, hlavní organizátor (ze skupiny RE), se mě po vkročení do areálu ihned ujal, poskytl prospekty a jiné tištěné materiály, seznámil se sochaři a dovolil libovolně fotit. Nikdo z umělců se nechoval nijak povýšeně, přestože by to jejich postavení umožňovalo, naopak každého vítali s úsměvem. Kdykoliv si mě Francouz Alex všiml, rychle za mnou došel, podal ruku k pozdravu a přátelsky pronesl "Bonjour". Jak by bylo na světě krásně, kdyby se podobně chovali všichni lidé.

(všechny fotografie výše jsou z 21. září)

Audiovizuální představení "Sochy - světlo - hudba" - 23. 9. 2004

Nepřízeň počasí v podobě vytrvalého deště přesunula toto doprovodné představení původně plánované pro otevřený prostor v přístavišti do bystrckého Společenského centra. Kdo přišel, poslechl si příjemně uklidňující hudební vystoupení skupiny RE s doprovodným pouštěním uměleckých fotografií přírody jižní Moravy a města Brna. V druhé části představení rozjímající hudbu doplňovala důmyslná hra světel v zatemnělém sále. Bylo to originální a rozhodně zajímavé.

Práce v plenéru pokračovaly i v dalších dnech

Následující fotky jsou z 28. září, to již zbývaly pouhé tři dny do završení sympozia. Na sousedním parkovišti se konal předvolební mítink politické strany, který sem společně s krásným počasím přilákal mnoho návštěvníků.

Třebíčský sochař Boris Kjulleněn (nedivte se, že Vám jeho jméno nezní česky - jeho otec byl Fin a matka Ruska).

Dílo účastníků Dětského plenéru.

Ukotvení soch je velmi poctivé.

Část sousoší Alexe Stalenberga.

Alex pomáhá Borisovi při dodělávkách s motorovou pilou.

Účastnice dětského plenéru a Železný zekon, který byl hostem zdejšího předvolebního mítinku.

Souběžně s akcí probíhal i tzv. Dětský plenér. Účastnili se jej především žáci základní školy Heyrovského z Bystrce díky jejich učitelce výtvarné výchovy, paní Janě Coufalové. Nejvíce se na práci podíleli: Iva Konečná, Eva Konečná, Jirka Měřinský, Vojta Ježek, Michal Heczko, Markéta Hudcová, Martin Hájek, David Kukla, Jakub Heczko, Jakub Němeček, Radek Havlíček a Veronika Minaříková. Výsledek jejich práce, reliéf s motivem vodního živlu, byl umístěn v jejich škole. Při příštím ročníku by se plenéru měla účastnit některá jiná bystrcká škola.

Vernisáž - 30. 9. 2004 - restaurace Přístav

Ještě pár minut před samotnou vernisáží se umělci snažili poskládat poslední sochu.

Bylo to fyzicky poměrně náročné.

A k samotnému ukotvení na místo došlo až o dva dny později.

Za pomocí jeřábu (na fotkách toto již není).

V 16 hodin čtvrtku 30. září proběhla slavnostní vernisáž v restauraci Přístav vedle areálu lodní dopravy. K poslechu příjemně hrála hudební skupina Quakvarteto, proneseno bylo několik slavnostních proslovů a přichystáno bylo bohaté občerstvení pro všechny příchozí. Boris Kjulleněn se po celou dobu neoprostil od tužky a papíru a neustále zvěčňoval momenty z vernisáže pomocí kreseb. Po jisté době se z restaurace průvod osob vydal směrem k Rakovci, do míst, kde již byly z minulého dne instalovány sochy umělců. Každý si tak mohl vyslechnout slova autorů k jejich dílům a pochopit jejich myšlenky, které ke vzniku skulptur vedly.

Skupina Quakvarteto.

Boris Kjulleněn se po celou vernisáž neoprostil od tužky a papíru.

Právě ho zaujaly členky hudební skupiny.

Zaznamenat musel i zástupce Unie výtvarných umělců České republiky, Oskara Brůžu (vlevo).

Bystrcká místostarostka Eliška Kovářová (vlevo).

Zleva: Boris Kjulleněn, Alex Stalenberg, Zdeněk Macháček a Patrik Vlček.

Kouzlu pro hosty připravených buřtíků neodolal ani šéf lodní dopravy - Zdeněk Chromý.

Boris před restaurací vytvářel dětem kreslené památky na společné chvíle.

V krásném stylovém interiéru restaurace Přístav Lukáš Vlček (druhý zprava).

Akademický sochař Miloš Vlček s jeho ženou (první dva zprava).

Letošní sympozium bylo taktéž důkazem vítězství ducha nad hmotou, jak pronesl někdo z přednášejících. Otec bratrů Patrika a Lukáše Vlčkových, akademický sochař Miloš Vlček, totiž po prodělané těžké nemoci již nemůže sám pracovat se dřevem, ale díky svým synům může stále své myšlenky převtělovat do hmoty a ukazovat je tak veřejnosti.

Účastníci dětského plenéru před sochou Borise Kjulleněna. Na koníku na vršku sochy sedí svatý Jiřík, jednotlivé symboly mají vyjadřovat spojení různých kultur.

Opět jedna z Borisových kreseb i s jeho modelkou, Veronikou Minaříkovou, účastnicí Dětského plenéru.

Výsledná kresba z blízka.

Účastníci vernisáže.

Alex Stalenberg v otiscích jeho dlaní v podstavě jeho sochy.

Alexovo dílo vyjadřující mezilidskou komunikaci - někdy přináší dobro (z jedné strany sousoší sluníčko), jindy nás ničím správným nenaplní (z druhé strany prázdno).

Patrik Vlček.

Důkaz skvělé nálady, která mezi všemi panovala.

Zdeněk Macháček vzhlíží do výšin svého díla.

Zdeněk Macháček a jeho celé dílo.

Boris Kjulleněn se svým dílem (vpravo:-)).

Detail Borisovy sochy.

Patrik Vlček jako fotograf.

Není divu, že se Alexovi bude po Brně stýskat.

Dvě sochy a jedno sousoší tak od konce září doplňují dříve poněkud prázdný prostor části rakovecké zátoky. Kromě nich je instalována letošní čtvrtá socha (loď) u vstupu do areálu lodní dopravy, na své místo se dostala až dva dny po vernisáži. Sledováním procesu vzniku děl jsem si k nim vytvořil mnohem osobnější vztah. Když kolem nich budu procházet, určitě mi dají o něco víc, při nejmenším alespoň o vzpomínky, které mi ihned vyvstanou v mysli. Pokud jste letos nezvládli alespoň občas zavítat na plenér, učiňte tak při příštím ročníku za dva roky. Každá příležitost pro vytvoření bližšího vztahu k místům, kde žijeme, je velmi důležitá. Vždyť člověk by se měl nějlépe cítit právě doma.

Přejít na:

• Sdružení RE - odkaz mimo tento web
• ZŠ Heyrovského - reportáž z Dětského plenéru - odkaz mimo tento web
• Quakvarteto - odkaz mimo tento web
• sekce Společnost